Blbě. Pokusím se vysvětlit, proč. Napřed nezbytný úvod do teorie.
Zkráceně a anglicky:
Cestovní kancelář tedy zájezd organizuje. Agentura nemůže zájezd organizovat, může ho jenom prodávat.
Nejznámější české cestovní kanceláře jsou třeba Čedok, Alexandria, Exim, Blue Style, FiroTour, Sunny days. Jsou jich desítky. Cestovní kancelář musí být ze zákona pojištěná proti úpadku.
Cestovní agentury znám jenom webové a za nejznámější považuju Invia.cz, eTravel.cz, Zajezdy.cz. Jsou jich stovky. Agenturu může založit kdokoli i bez vzdělání i zkušeností z oboru, je to volná živnost.
Koupit zájezd tedy můžete koupit od agentury, ale můžete ho také koupit přímo od cestovní kanceláře. Některé cestovní kanceláře dělají oba úkony: jsou agenturou i kanceláří zároveň. Takže pořádají a prodávají své zájezdy, ale zároveň se snaží přeprodávat i cizí zájezdy. Takže čert aby se v tom vyznal. Natož aby se v tom vyznal běžný uživatel internetu! Ale je důležité uvědomit si ten rozdíl.
| Cestovní kancelář | Cestovní agentura | |
|---|---|---|
| Organizuje zájezdy | ANO | NE, nesmí |
| Prodává svoje zájezdy | ANO, když to stíhá | NE, žádné svoje nemá |
| Prodává cizí zájezdy | může, pokud je zároveň agenturou, ale většinou není | ANO |
Jak se liší kamenné pobočky od webových "poboček":
Od roku 2010 platí nový zákon, který nutí agentury a cestovky uvádět vždy konečnou cenu. To celkem relativizuje následující text, který jsem psal podle zkušenosti z minulých let. Když to vyjde, následující informace nebudete potřebovat. Ale pro jistotu:
Cestovky i agentury se snaží udělat nejlevnější nabídku, i kdyby měla být nejlevnější třeba jen na první pohled. Levná nabídka přitáhne pozornost, protože každý raději kupuje levněji než dráž.
Asi to znáte. Fígl spočívá v tom, že se do veřejně inzerované ceny nezapočítávají různé příplatky, tak zvané taxy. Tyhle příplatky jsou samozřejmě povinné. Příklad základní ceny a příplatků:
| Základní cena za osobu | 9590 | tohle je inzerovaná cena |
| Letištní a bezpečnostní poplatky | 1990 | drobným písmem dole |
| Palivový příplatek | 1690 | drobným písmem dole |
| povinné pojištění | 440 | drobným písmem dole |
| Celková cena za osobu | 13710 | tohle se musí zaplatit |
| Takže celkem taxy | 4120 |
To byl jenom příklad (sice extrémní, ale nevymyslel jsem si ho). Celková výše tax se většinou pohybuje od 2 do 4 tisíc za osobu. Jediný důvod, proč nejsou taxy běžně součástí ceny, je zmatení nakupujícího. Cestovky se sice vymlouvají, že se taxy můžou v průběhu času měnit (například v důsledku změny cen paliva), ale láry fáry. Ještě jsem nezažil, že by někdy někomu taxy změnily. Cestovky si prostě pomocí příplatků tvoří zisk.
V posledních letech je vidět pozitivní posun v tom, že se některé agentury snaží povinné taxy uvádět hned u základní ceny (i když stále docela malým písmem). Navíc některé cestovky uvádějí vždy cenu včetně všech příplatků. To je docela sympatické, ale myslím, že na tom zatím prodělávají. Pokud si dobře pamatuju, s uváděním celkové ceny začala u nás cestovka VTT. Nebo Neckermann hned od svého vstupu na trh.
Další příplatky jsou sice nepovinné, ale dokáží taky opticky pěknou cenu pěkně prohnout. Já například na dovolenou jezdím sám (většinou chodím s učitelkami, které v práci nemají dovolenou) a běžný příplatek za jednolůžkový pokoj by pak byl ve výši od tří do pěti tisíc. Pěkně děkuju. Ale i třeba výlet ve třech bývá problematický, protože třetí bydlí na přistýlce, což je nepohodlné.
Děti zdarma, to je taky pěkný slogan. Realizuje se tak, že se pěkně napálí cena pro rodiče, aby se případná ztráta za dítě vsákla. Ale stejně, když si pak chcete vzít třeba dvě nebo tři děti, tak se za děti vyrojí spousta poplatků. Úplně samozřejmě se za děti platí taxy (letištní, palivová, pojištění), ale dost často se dozvíte, že dětí je moc, je jim moc let, že zdarma je jenom pobyt (ale ne jídlo a letenka), že už to neplatí nebo podobné zajímavosti.
Od roku 2010 se musí uvádět konečná cena. V ní nemusí být uvedeny ceny za pojištění. Dejte si ale pozor na zájezdy bez dopravy, ke kterým je potřeba dokoupit letenku nebo se tam dostat jinak.
Zájezdy nejsou rohlíky, takže nestačí přijít a koupit je. Ten, kdo vám je prodává (ať už web nebo pobočka), musí u zájezdu napřed ověřit dostupnost. A než zájezd zaplatíte, může ho tak zvaně zablokovat.
Ověřování dostupnosti je prostě dotaz, který pošle prodejce (tedy pobočka nebo agentura) na cestovku. Dotaz zní: "máte ještě volno na zájezdu XYZ"? A cetovka na ten dotaz odpoví, jestli ano nebo ne. Někdy to cestovce může trvat, protože cestovka neví, jestli má volno. Jednak část míst může být pouze zablokovaných (nemusejí se nakonec prodat) a za druhé musí cestovka zkontrolovat, jestli má místo v hotelu a jestli má zároveň místo v letadle.
Poté, co prodejce ověří dostupnost, může zájezd u cestovky blokovat nebo rovnou prodat.
Blokování zájezdu (též rezervování) provádějí cestovky u zájezdů, o kterých prodejce tvrdí, že je klient hodlá velmi brzo zaplatit. Cestovka blokovaný zájezd při ověřování dostupnosti už označuje jako obsazený. Blokuje se na pár hodin. Kdyby cestovky blokování neprováděly, mohlo by se jim stát, že víc klientů najednou zaplatí za poslední volná místa v zájezdu, což by byl průšvih (i tak se to stává, ale díky blokacím jen zřídka).
S blokacemi je svázána spousta legrace. Může se stát třeba tohle:
Obrovskou výhodu má kamenná pobočka cestovky nebo agentury v tom, že může klienta rovnou zkásnout v hotovosti. Pak nemusí nic blokovat. Ověří se dostupnost, rovnou se udělá objednávka a zaplatí se to hotově. Paráda. Pobočka dá vědět cestovce, že to je zaplacené, a cestovka si to poznamená. Cestovka a pobočka si navzájem důvěřují, takže stačí, když do cestovky peníze dorazí o pár dnů později.
Mnohem hůř jsou na tom webové agentury. Někdo jim objednal zájezd. Agentura ověří dostupnost, udělá blokaci a pošle klientovi platební příkaz. Jenomže jsme v Česku a zaplatit z banky do banky může trvat třeba tři dny. Za tak dlouhou dobu by samozřejmě propadla blokace u cestovky. Agentura by ráda cestovce oznámila, že je zájezd zaplacený. Chce to stihnout dříve, než vyprší blokace, ale není si jistá, že jí ten neznámý klient kdesi na druhém konci internetu skutečně zaplatil. Agentura tedy potřebuje nějaký "důkaz" o provedené platbě. Dříve agentury požadovaly zaslání nebo nafaxování kopie příkazu k úhradě nebo složenky. Nebo příkaz naskenovat a poslat mailem. V nynější době rozvinutého internetového bankovnictví jsou to takové dost legrační metody, takže když jsem posledně kupoval přes internet zájezd, už mi jenom psala paní mailem a ptala se, jestli jsem to OPRAVDU zaplatil.
Aby měly platbu rychle na účtu, mají agentury otevřeno více účtů u mnoha různých bank. Zatímco převod peněz z jedné banky do druhé trvá do druhého dne (inu české banky), převod v rámci stejné banky se odehraje okamžitě. To je fajn, protože pak agentura hned vidí (podle variabilního symbolu), že platba dorazila. Akorát si klient musí správně vybrat si z účtů nabízených agenturou ten z jeho banky.
Není velké překvapení, že agentury nemají rády platby kartou. Banka si totiž z celkové částky strhne obvykle 3 procenta, což je dost, vzhledem k tomu, že agentura dostává celkem obvykle 7 procent. Při platbě kartou by tedy banka (nebo vydavatel karty) sežrala skoro půl marže agentury, a agentura by tak už mohla být ve ztrátě. Z toho důvodu agentury po klientech chtějí platit převodem. Kartou je obvykle možné platit v kamenných pobočkách cestovních kanceláří (Exim Tours, Čedok), protože ty už agenturní provizi nikomu dávat nemusejí.
Podle nějakého zákona (tuším z roku 2006) jsou agentury při prodeji povinné poskytnout informaci o cestovní kanceláři, která nabízený zájezd organizuje. To je pro agentury někdy nevýhodné, zejména pokud zájezd prodává neznámá kancelář nebo kancelář se špatnou pověstí. Já bych si třeba po otřesných zkušenostech už nikdy nekoupil zájezd pořádaný Firo Tourem. Ovšem když se podívám do nabídky nějaké agentury, která zájezdy jenom přeprodává, tak tam informaci o tom, že to je Firo Tour, nemusím vidět. A ten zákon právě říká, že to tam být uvedeno musí.
Agentury tuhle nepříjemnost řeší tím, že informaci o cestovce obklopují šumem nebo ji jinak skrývají. Například největší česká agentura Invia.cz, aby své povinnosti dostála, má v patičce každé nabídky zájezdu nenápadný odkaz "CK". Když se na odkaz klikne, otevře se nové okno, ve kterém se spouští "průvodce" nutící uživatele někam klikat a předstírající, že aplikace zjišťuje provozovatele zájezdu. Přitom informaci o pořadateli má aplikace samozřejmě od začátku (je vidět ve zdrojáku) a všechny ty javascriptové parády mají za úkol klienta jenom zmást a otrávit, aby pořádající CK prostě znát nechtěl, případně aby ji nezjistil vůbec.
Takže tímhle způsobem se zařizuje hladší prodej zájezdů špatných cestovek nebo cestovek se špatnou pověstí. Na druhou stranu to má negativní dopad na kvalitní cestovky, protože jejich trochu dražší zájezdy se přes agentury potom prodávají hůř. Možná z toho důvodu se některé cestovky snaží o vlastní prodej (Čedok, VTT), protože jsou kvalitnější.
Cestovka dává za každý prodaný zájezd agentuře provizi v různé výši. Většinou to je něco kolem 7 % z celkové ceny zájezdu. Je jedno, jestli je agentura webová nebo kamenná.
Když si cestovka prodá zájezd sama, tak žádné agentuře tu provizi platit nemusí. To je důvod, proč mají cestovky svoje vlastní prodejní weby a kamenné pobočky. Pro některé cestovky to výhodné je, pro jiné to výhodné není. V zahraničí je běžné, že cestovky prodávají zájezdy jenom přes agentury, protože by se jim nevyplácelo organizovat prodej.
Český trh je zvláštní v tom, že je na něm relativně hodně cestovních kanceláří. To v principu není špatně, ale způsobuje to obrovskou konkurenci. Konkurence tlačí na ceny směrem dolů, takže zisk cestovek je minimální. Hodně cestovek se pohybuje poblíž účetní nuly nebo v mírné ztrátě. Dává to smysl: cestovky musejí platit za letenky, za služby, za ubytování, musejí platit delegáty a průvodce. Dále musejí platit vývoj webů, informační systémy, zaměstnance, marketing a provize agenturám. Čas od času něco neprodají (místa v letadlech, nasmlouvané pobyty). Zdražovat nemůžou, protože by pak byly dražší než konkurenční cestovky. Dohromady je to docela tvrdý chleba.
Ani agentury to nemají snadné. Nemůžou dělat cenotvorbu a nemůžou se svými produkty odlišit od konkurence, protože i jiné agentury prodávají stejné zájezdy za stejné ceny (aneb ze čtyř marketingových P můžou použít jenom placement a možná promotion). Agentury žijí pouze z provizí od cestovek, ale spoustu zdrojů musejí vrážet do marketingu, jinak prostě skončí. Taky tvrdý chleba.
Marketingové aktivity agentur se na webu opírají do tří kanálů:
Jinak řečeno agentury se musí za prvé zuby nehty snažit dostat na své weby návštěvníky. Za druhé musejí ty svoje prohledávací a objednávací stránky udělat dobře, aby na nich lidé objednávali.
Dnešní český web je přeplácaný hlavně affiliate programem od Invia.cz. Invia je největší česká agentura jak pověstí, tak objemem prodeje. Spousta nabídek, které najdete na webových stránkách, vás nakonec hodí na Invii. Funguje to takhle:
Partner dostává provizi od agentury. Agentura dostává obvykle 7 procent z ceny a přibližně 2 procenta z toho dává partnerovi. Klient nakonec zaplatí stejnou cenu.
Já jsem se v minulosti snažil dělat weby a dávat na ně affil odkazy. Docela to fungovalo, nejvíc v roce 2008. Ale od roku 2009 lidi začali šetřit. Kolem roku 2010 už je konkurence ostatních webů, které se to snaží dělat stejně, šíleně velká, takže dělat affil weby pro Invii se už vůbec nevyplatí. Ale protože jsem grafoman, tak si je píšu pro radost. (Možná znáte moje weby o Krétě, Tunisku, Bulharsku a o Korsice. Teď píšu Turecko a Portugalsko.)
Hodně lidí se naučilo létat s českými cestovkami, protože jsou lepší a levnější.
Takže si Češi prostě sbalí, odjedou do Drážďan, Mnichova, Vídně nebo Frankfurtu a vesele odletí na lepší a levnější dovolenou. Jediná nevýhoda je ta, že jim k tomu nikdo nepovídá nic česky. No... možná je to výhoda.
Donedávna byla tedy jediná nepříjemnost celkem drahá doprava do Německa nebo Rakouska. Na jaře 2010 ale přišla agentura Student Agency s novou nabídkou na dovolena.cz, kdy cestovatele vozí na německá letiště zdarma. Může si to dovolit bez jakékoli přirážky, protože na ta letiště stejně pravidelně jezdí svými žlutými autobusy, ve kterých má volnou kapacitu.
Last minute znamená "poslední minutu". Kdysi v sedmdesátých letech cestovky na poslední chvíli fakt zlevňovaly, protože se snažily doprodat kapacity. Od devadesátých let už je ale "last minute" jenom marketingový blábol. Přesto se lidi kvůli němu naučili odkládat nákup dovolené na pozdní čas, čímž si dost komplikují situaci.
Dnes "last minute" pro cestovky znamená, že se odlétá dříve než za měsíc. Podle logiky:
minuta = měsíc
Hm, budiž. Pro zájezdy, které cestovky opravdu potřebují prodat na poslední chvíli, si vytvořily různá jiná pofidérní označení, jako "super last moment" "hot call" a podobné žblepty. Navíc jsem slyšel, že spojení "last minute" má kdosi zaregistrované jako ochrannou známku, takže cestovky v některých zemích jsou nuceny používat i označení "last moment".
Jestli chcete nakupovat opravdu levné zájezdy, dá se to takhle:
Pište mi na janovsky@gmail.com
Stránky Řecko.org píše Yuhů